Karolína Némethová

Veronika Rážová

Jsme velice spokojeni s průvodci, s umístěním školky, s dokonalým programem a hlavně s tím, kolik zážitků si syn přináší. Adaptace u nás trvala déle, ale průvodci se k tomu postavili čelem a s trpělivostí sobě vlastní synovi dali prostor, čas, pochopení i pomocnou ruku. Děkujeme a těšíme se na další školní rok 🙂

Markéta Voráčová

Obě děti byly ve školce vždycky moc spokojené, oceňujeme přátelský přístup průvodců, skvělou kombinaci výletů a aktivit uvnitř, měsíční témata, tvoření a hry, bezva kolektiv a společná setkávání. Bylo to krásných šest let. Děkujeme!

Hana Vaníčková

Do Živých dětí chodily obě mé děti a jsem spokojená. Děti vyjedou mimo Prahu do lesa, kam se s nimi běžně nedostaneme. Jsou dobře vedeny, srozumitelně s hranicemi, přitom tvůrčím způsobem.

Marta Rybínová

“Ten pocit klidu, když se ráno loučím se synem a vím, že je v těch nejlepších rukou, je k nezaplacení. Děti se seznamují se světem okolo a učí se novým věcem hravou formou v jejich nejpřirozenejším prostředí, tedy venku. Oceňuji také vlídnost, zápal pro věc a nekonečnou trpělivost všech průvodců i vedení školky. Zvídavé, veselé, svobodomyslné, zablácené, vedené k ohleduplnosti k druhým i k naší planetě..to jsou Živé děti. Jsem vděčná, že můžeme být součástí!”

Anna Gojdová

S Živými dětmi jsme od samého začátku a je to ta nejlepší věc, co jsme mohli pro naše děti udělat. Všechno, co školka slibuje, tak doopravdy dělá, s obrovským bonusem osobní neanonymní atmosféry, díky které se tam celá rodina cítíme jako doma. Mám naprostou jistotu, že když jsem v práci, jsou děti spokojené v krásném, podnětném a bezpečném prostředí a vůbec nic jim nechybí.

Karolína Jirkalová

Na Živých dětech oceňuji, že spojují výhody klasické a lesní školky. Děti jezdí do lesa, užívají si volnost, hrabou se v hlíně a lezou na stromy, ale mají zároveň bezpečné zázemí pro další indoorové aktivity. Na škodu není ani pravidelné cestování MHD, vlakem a pěší pohyb po městě – děti jsou součástí běžného života města, orientují se v něm, učí se dávat pozor na sebe i mladší kamarády. Nejsou „chráněni“ v izolovaném vypolstrovaném světě. Asi jediné, co nám nevyhovuje, je povinné ležení během odpoledního odpočinku – pro živého syna, který po obědě nespí už od dvou let, je to nekonečné a nudí se, vždy se těší, až si v druhé části odpočinku bude moci prohlížet knížky.

Jana Maluchová

Když se ráno se synem loučíme máváním si přes okno školkových dveří, odcházím s důvěrou, že ho nechávám v dobrých rukách – v bezpečném, láskyplném a podnětném prostředí.  Že se během dne v parku či v lese dostatečně vyřádí, v útulném zázemí si odpočine a zdravě se nají, že má vždy blízko náruč, která ho povzbudí, kdyby náhodou přišlo stýskání. Za to všechno cítím vděčnost a doporučuji.